V těžké době by si měl člověk uchovávat pozitivní vzpomínky na věci, které má rád.
Krásné čtvrteční odpoledne končícího února, sluníčko, pohoda před vládní bouří. Než nám dají domácí vězení. Ideální čas na golf. Vyrážíme s kolegou (nejmenuju, možná měl být v práci) na osmnáctku na Zbraslav. Maršál před jedničkou hovoří s dvěma golfisty a nás si trochu podezřívavě měří. “Jdete hrát?” a očima sklouzává na své spolubesedníky. Kouknu se též, sepne mi to a ptám se – Nechcete pustit, abychom vás nezdržovali? Ne, to je dobrý, praví ten, jehož jsem poznal. Jak jdeme dál, přitočím se ke kolegovi: Poznal’s ho, to byl Lieser. Okamžitě se otočil: Opravdu nechcete pustit? Na odmítavé kroucení hlavou přidal: Kdyžtak na nás mávněte a my vás pustíme. Lieser se směje: V klidu, Standa je strašně pomalej, léta mu to vyčítám.

Tak jo, vyrážíme ostrým tempem, naštěstí nehledáme a nějak zvlášť nekazíme, tak udržujeme distanc. Potvrzuje se má teorie, že golf a lyžování jsou sporty, které si může užívat ve stejném prostředí amatér i profík, což jsem si uvědomil poprvé v Čeladné, když jsem na ostrovní patnáctce zahrál par stejně jako o čtrnáct dřív ten Španěl s culíkem, který při hře skoro neodloží doutník. Lyže jsem k tomu přidal ve Val Gardeně, kde jsme dávali Saslong také naplno jako sjezdaři ve světovém poháru. Oni sjezd na uhlazené trati za tři minuty, my jako slalom mezi živými tyčemi za necelý trojnásobek. Ale měli jsme možnost srovnání. Který tenista si zahraje ve Wimbledonu? Který fotbalista má šanci vyběhnout na Camp Nou? Který baskeťák pod koše do Madison Square Garden?

Proběhli jsme první devítku za hodinu a 40 minut a na dálkovou gestikulaci s flajtem za námi zas dostali uklidňující odpověď. 

Na druhé devítce jsme začali dýchat na záda předchozím flajtům. Tak byl čas se občas ohlédnout. Taky na 13 lovili, tak v klidu užíváme pocit předjezdce špičkového reprezentanta českého golfu. Napadá mě: Kolik hokejistů trénovalo těsně před českou reprezentací, kolik tenistů střídala na kurtu Plíšková, kolik fotbalistů potkalo v tunelu po tréninku Schicka se Součkem, jak jdou na plac? A když vymýšlíte, jak při případném pouštění řeknete, pochlubítevse, že se vlastně potkávají dvě výkladní skříně českého golfu – ta do ulice, kam patří O.L. – s tou do dvora – za což pokládám všudehrály, tak tomu pak kvalita hry odpovídá. 

Před poslední jamkou čekal nějaký člověk: Jde za vámi Ondra Lieser? Hrdinně odpovídám: Jo, šel po nás, ale nějak jsme ho na druhé devítce ztratili. Kolega dodal, že to Ondra předpokládal, že prý jde se Standou a ten je strašně pomalej. Čekající byl zorientovaný: Jo, on jde se Standou? Tomu jeho pomalost vyčítá odjakživa. 

Odehráli jsme poslední jamku, s flajtem po nás jsme si mávli, že vše bylo ok a šli každý po svém. 

Dobrá hra. 

Čekáte na pointu? Pointou je příjmení onoho Standy. Golfisté už tuší: Matuš, Stanislav Matuš. Taky česká Top Five. 

Dobrej flajt.